R.E.Howard - cimmerská krev

„Nejlepší Howardovy práce jsou energií tak nabité, že z nich ta šťáva přímo teče.“
Stephen King

Vyslovím-li jméno Conan, bezpochyby vzbudím pohoršení u každého intelektuála, který ví, kde je výš a kde níž. Většina lidí si vybaví zarputilou tvář Arnolda Schwarzeneggera. Všímavější si vzpomenou na desítky svazků (jinde levných, u nás drahých) brožovaných knížek s barevnými obálkami, které jsou k zahlédnutí v leckterém knihkupectví. „Vždyť je to brak!“ chce se vykřiknout – a často to slyším. Lidé, kteří o fantastice vědí něco víc, než jen to, že obálky jejích knížek jsou skutečně samý obrázek, si ale jistě rádi vzpomenou, že Conan spisovatele Roberta Ervina Howarda patří k naprosté klasice fantasy. K tomu nejlepšímu ze sword-and-sorcery. On i brak může být excelentně napsaný…

Conana stvořil roku 1932 mladý novinář R.E.Howard,. Svalnatý hrdina přišel na svět v hlavě muže, kterému se podobal jen velmi vzdáleně. Howardův život od samého začátku až do předčasného konce jistě nebyl životem, který by jeho literární dítě, cimmerského válečníka, nadchnul. Ale snad právě jen neuskutečněná touha po skutečném životě „velkého muže“ dovedla Howarda k tomu, že se dopracoval k neopakovatelnému literárnímu stylu: Ve svých příbězích navodil takovou atmosféru, tak si pohrál se čtenářovým adrenalinem, že nezbývá, než je hltat jediným dechem.

Robert E. Howard se narodil 22.ledna 1906 v americkém honáckém městečku Peaster. Rozhodně nepatřil k nejzdravějším dětem: Bledý klučina byl chronický marod, a zatímco jeho kamarádi proháněli krávy po rančích, jemu nezbylo, než se kurýrovat – a krátit si dlouhý čas četbou. A i když se později ze své pobledlosti vysportoval a nanicovaté dětství během puberty zahnal svalnatou dospělostí, u příběhů, lehkého dobrodružného čtení, už zůstal.

První povídky začal Howard psát v patnácti letech, když skončil se školou, která mu k srdci příliš nepřirostla. Měl – jako mnozí jiní, kteří kdy s čím začínali – zpočátku vcelku smůlu. Vydavatelé povídky patnáctiletého kluka odmítali. A když se nedokázal uchytit ani v žádném zaměstnání, která stále střídal (hledal „to pravé“…), překousl svůj odpor ke vzdělávání se a nastoupil na střední obchodní školu.

Českých překladů povídek R.E.Howarda se objevilo poměrně dost. Ikarie vydala na počátku devadesátých let sbírku Barbar Conan, která obsahovala sedm povídek o Conanovi, a kompletní sbírka povídek vyšla v nakladatelství AFSF v roce 1994. Se staršími texty R.E.Howarda se jeho příznivci mohli setkat v knihách Tygři moře (Laser, 1993) a Svatyně odpornosti (Laser-books, 1999).

Po čtyřech letech, po závěrečných zkouškách, se mladý Howard vrhnul do vírů byznisu. Moc úspěšný nebyl – a tak zvolil cestu, kterou volí každý rozumný muž, který ví, že nic neumí, ale uvědomuje si, že něco by dělat měl: Stal se novinářem. Podařilo se mu prosadit se do naftařských deníků.

V té době prodal také svou první povídku, Wolfhead. Jeho reakce na nutnost dřít se s korekturami, které byl v době psacích strojů samozřejmě spojeny s nekonečným přepisování stále téhož dokola, byla nádherná: Text povídky ho tak znechutil, že se rozhodl hodit pero do žita, nechal veškerého psaní – a našel si místo v drogerii. Byl by to ale blbý příběh, kdyby skončil takto. Howardovi přetlak po nějaké době samozřejmě nedal spát a drogista tedy nechal drogerii drogerií, podal se vášni a začal znovu psát. A znovu povídky posílal do magazínů…

Redaktoři je od něj konečně začali kupovat. To byl pro Howarda velký průlom – a poněvadž je Amerika velká země a náklad dokáže uživit svého spisovatele, rozhodl se v létě 1927 (dost drze a odvážně) zanechat kariéry drogisty a věnovat se pouze psaní. I když se mu nakonec dařilo prodat jen zlomek toho, co napsal, uživil se. Psal vše, co šlo na odbyt – stal se po čase uznávaným autorem lehčí literatury a jako správný paperback-vriter (jako by právě o něm Brouci zpívali!) psal vše možné. Detektivky, westerny, historické i sportovní příběhy…

To bylo na počátku třicátých let – z doby, do které jsou datovány jeho nejznámější neconanovské příběhy. V anketě Britské společnosti pro fantasy literaturu, jež proběhla na konci sedmdesátých let, se právě povídky z této doby umístily na předních místech. Worms of the Earth (1932) získaly ocenění coby nejlepší fantasy povídka všech dob a Skull Face (1929) byl milými Brity vynesen na třetí místo v žebříčku hororů.

Conan, poslední a nejznámější Howardův hrdina, se poprvé objevil v povídce Phoenix on the Sword. Pro Howarda byl vyvrcholením všech jeho dosavadních postav, byl svým hrdinou prý zcela uchvácen. Za svého života bohužel napsal jen jedenadvacet conanovských povídek (čtyři vyšly až po jeho smrti), ale inspirativní síla jeho nápadu nedošla zmaru – padesátá léta přinesla velké oživení zájmu o Howarda a zrodila řadu více či méně úspěšných epigonů, kteří se na legendu pokusili navázat. Později se Conana zmocnil komiks, byl také znovu vyzdvižen vlnou sedmdesátých let, plných vznikajících RPG her – a nakonec si ho všiml filmový průmysl. A dnes je paradoxně známější právě jako filmová postava nebo komiksový hrdina… Taková je sestra velká komerce: Co označí za své, nepustí.

Život samotného Roberta E. Howarda byl dramaticky kratší, než literární dech jeho velkého hrdiny. Howard byl člověk velmi labilní a je o něm známo, že byl chorobně závislý na své matce Hester Ervinové. Ta v roce 1936 těžce onemocněla a Howard se prý takřka zhroutil. Nakonec upadla na počátku července do těžkého komatu. Když se Howard dozvěděl, že jeho matka má před sebou nejvýše dva dny života, vypůjčil si revolver, odjel za město a spáchal sebevraždu… Bylo dopoledne 11. července 1936.

Toto jsou poslední slova, která R.E.Howard napsal:

Všechno už odešlo - všechno už je pryč, tak položte mne na oltář.
Je po slavnosti a lampy ztlumily svou zář.

(překl. Ivan Adamovič, Conan Barbar, Ikarie, 1991)