Kyberpunk

O tom, nakolik je kyberpunk inspirující a dráždivou záležitostí, svědčí zájem, jaký ve své i pozdější době vyvolal. Kyberpunk už pro oblast, kterou pokryl, zasáhl nejen po dobrých knihách lačnící fany. Definice kyberprostoru prý pochází právě od Gibsona, některá technická řešení dnešních sítí jsou inspirována právě kyberpunkovými autory. Kyberpunk naznačil možnost společenského vývoje v blízké budoucnosti a možnosti komunikace, myšlení a vnímání v digitálním prostoru.

Ivan Adamovič v článku "Gibsonovské inspirace a aspirace v díle Jana Poláčka" píše: "Kyberpunk je zvláštní literární směr. Víc než kde jinde zde totiž funguje jakési kolektivní vědomí, sdílené jeho tvůrci, zvláštní myšlenkové pole morfických rezonancí, nezávislé na vzdálenosti v prostoru. Kyberpunk se zrodil z ducha doby, visel ve vzduchu a šlo jen o to, aby se našel někdo, kdo jej ucítí a zkonkrétní. Nikoliv osud, ale vnímavost ducha a inteligence tomu chtěly, aby se tímto prorokem stal právě William Gibson. Troufám si tvrdit, že kdyby nebylo Gibsona, psal by něco na způsob kyberpunku někdo jiný. Naštěstí tomu tak nebylo, protože Gibson je navíc ještě výjimečně dobrý spisovatel, což pomohlo k etablování tohoto nového literárního proudu."

Kyberpunk se tedy podle Adamoviče zrodil z ducha doby - začínala éra osobních počítačů a digitalizace, svět si již naplno uvědomoval hrozbu ekologického kolapsu, velké nadnárodní společnosti se stávali ještě většími a začínalo se hovořit o globalizaci. Otázka "Jak bude svět vypadat za deset či dvacet let?" dostala v této konstelaci vlivů jasnou a neveselou odpověď - odpověď, napsanou na stránkách kyberrománů. Jak příznačné pro kyberpunk je, že vznikl a rozvinul se "nezávisle na vzdálenosti v prostoru"! Již svým vznikem tak postihl nejvýraznější rys potencionální budoucí reality, kterou popisuje.

Kyberpunk se samozřejmě neomezil jen na vegetování v intelektuálních debatách pánů Sterlinga a dalších, stal se módou - módou tvůrčí i módou v širším slova smyslu. Někteří autoři vnímají konec osmdesátých let a začátek let devadesátých jako zlatý čas kyberpunku. Ani nám se samozřejmě kyberpunk nevyhnul. Zmiňovaný Ivan Adamovič a Jan Poláček, Ondřej Neff a v neposlední řadě i stárnoucí intelektuální rebel Egon Bondy se kyberpunkem rádi vyrovnávali. Tuny braku, počítačové i jiné hry (RPG Shadow Run) s tematikou kyberpunku se staly součástí mainstreamové kultury u osmibitů, prvních PC AT i čerstvě se rodícího webu dospívající mládeže a punc revolučnosti se začal stírat...

Není ovšem divu. Kyberpunk není mrtev, jak se tvrdívá. Nemůže být mrtev. Jen jsme začali pomalu vstupovat do éry, kdy se stává realitou. Může se nám zdát, že ztrácí na aktuálnosti. To ovšem jen prorůstá hlouběji do těla doby a stává se její reálnou součástí. I tento článek je toho důkazem - za chvíli jej odešlu do kyberprostoru...