|
Když před dlouhým, předlouhým časem vyšel třetí díl románu o zaklínači, ptal jsem se sám sebe, kam Sapkowski hodlá zamířit ve své tvorbě. Třetí díl, Křest ohněm, totiž, upřímně, nebyl příliš dobrý. Sapkowski, originální psavec, šikovný a neotřelý, zde totiž začal zklouzávat k tuctovému a nudnému "jde parta někam a jde a jde a nakonec všechno vyhraje". Nyní, když držím v ruce Věž vlaštovky, uznávám opět, že Sapkowski není ztracený případ - ba právě naopak... Masivní, tlustá kniha skrývá skvost v oboru okázalého braku, braku, který se rozhodl překročit hranici brakovosti směrem k originálnímu a řemeslně preciznímu vyjádření. Děj, rozřezaný snad do několika desítek časových i prostorových rovin, sleduje osudy všch postav, které se objevily již v předchozích dílech románu a v Sapkowského povídkách. Nemá smysl snažit se tento děj nějak popisovat - Sapkowski projektuje tak složitou konstrukci navzájem propletených linek, míchá s precizností laškovného barmana tolik pohledů, že pochopit všechno hned napoprvé a ještě se to snažit přenést ve zjednodušené podobě na monitor je zkrátka nad mé síly. Po delší době se mi stalo, že jsem se nenudil při čtení fantasy - a jsem skutečně rád. Naprostá originalita přístupu, skloubená s citem pro spád děje, přesvědčivost postav a dialogů a slušné vystižení takových "pitomostí", jako je atmosféra, činí ze Sapkowského mistra v oboru, který snadno předčí veškeré epigony Howarda a Tolkiena, kteří nejdou dál, než za pochopení vnějších atributů žánru. Sympatický je mi i svižný překlad Stanislava Komárka, který je prost jakýchkoli stylistických legrácek a hrubých chyb. Výhrady mám (jako vždy, já vím...) jen k interpunkci, kdy v mnohých souvětích chybí mnohé čárky a mnohá přímá řeč postrádá přední či zadní uvozovky. (Když tak o tom přemýšlím - existuje nějaká překladová kniha, při jejímž recenzování bych na toto nenarážel [tedy - na interpunkci]? Asi ne... Mám tedy své větrné mlýny...:)) Andrzej Sapkowski patří mezi oněch "horních deset procent", mezi smetánku fantastiky, která může být hrdá na to, že jejich díla (až na výjimky, kterými jsou některé třetí díly...:)) jsou hodna označení literatura. Je dobré, že na poli fantastiky jsou i tak schopní autoři, jako je právě Sapkowski - spisovatel mainstreamu i veškerých "poddruhů" SF a fantasy, mistr povídkář i šikovný tovaryš na poli románu, humorista, hororista i takřka surrealistický poeta. Ale dost chvalozpěvu zaslepeného čtenáře - tím vším chci jen říci, jak hrozně jsem rád, že jsou lidé, kteří i "trashovou" literaturu táhnou dál a dokazují tím, že kvalita díla nutně neklesá s počtem čarodějů či lejzrů na stránce obsažených. Andrzej Sapkowski: Věž vlaštovky, přeložil Stanislav Komárek, ilustrovala Jana Komárková, vydalo nakladatelství Leonardo, 1998, 428 str., 159 Kč
|
