|
Debutové album Martiny Trchové Čerstvě natřeno příjemně obohacuje českomoravskou písničkářskou kotlinu. Posluchače – nevědoucího, co od neznámého jména čekat – hned zkraje navnadí Tamtamy, šmrnclé rockovou kytarou s bicími a hlasem zbaveným Radůzina patosu, furiantství Pavly Milcové a přecitlivělosti křesťanských písničkářek. Titulní Čerstvě natřeno voní lyrickou atmosférou Zuzany Navarové – aby ne, když řada přítomných muzikantů včetně Víta Sázavského a producenta Zdeňka Vřešťála ji má v krvi. Také ostatní písně se nesou v komorním aranžmá, což albu krapet ubírá na dynamičnosti a posluchači na pozornosti. Ale i tak je skromně nabízené menu výtečné. Kromě akustických kytar Jana-Matěje Raka a kontrabasu Františka Raby písně prosvětluje příčná flétna Karoliny Skalníkové, akordeon Mária Biháriho nebo housle a viola Vlaďky Hořovské. Zajímavě vyznívá zejména půvabná Indiánská ozvláštněná tamtamy Jiřího Kvasničky a zpěvem Karoliny Skalníkové, která druhým hlasem pomohla také latině Odnikudnikam; dále unaveně najazzlý Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno se saxofonem Borise Kubíčka nebo rozverná Vzpoura s pozitivními paprsky příčné flétny. Relativně krátké album působí celistvě, jednotlivé písně nemají „hitové“ ambice (snad až na úvodní) a na závěr v uších zůstane nádherný refrén „A ty se ptáš, jestli je moje láska veliká“, ve kterém se autorka proplétá s další nadějnou písničkářkou Žofií Kabelkovou. Martina Trchová si coby studentka českého jazyka ráda hraje se slovy a často využívá neotřelé štěpné rýmy (roletami – sto let a my, oči – Nšo-či, pominutá – po minutách, houkají – holka jí). Texty o černobílých zákoutích lásky navíc zpívá civilně a přesvědčivě, i když občas lyrická procítěnost textu spíše uškodí. Verše jako „Tak jako molekuly / co se míjej’ a potom srážej’ / bloudí miliony lidí / světem křížem krážem“ (Křížemkrážem) či „Nečekej, nečekej víc / tohle není polovic / nečekej, nečekej víc / po mně nepřijde nic“ (Tamtamy) v kontrastu s jemnými tóny obnažují samotu uprostřed kterékoliv (metro)polis. Pravda, Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o půl páté ráno či Vzpoura už trochu zavánějí folkovým „človíčkařením“, ale jinak není moc důvodů k ošívání. Ba naopak, ve vzduchu je cítit Fráňův Stříbrný vítr a Vilémova Pohádka máje... Čerstvě natřená Martina Trchová připomíná lepší časy vzdušného Cymbelínu, ale přitom zůstává sympaticky svébytná. Nějak takhle zní jemně zhudebněné srdce. Martina Trchová – Čerstvě natřeno, Indies 2005, čas: 38:51
|
