A kola se točí...

Není nic smutnějšího, než když člověk kašle na vlastní dítko. A vrcholem všeho – to si přiznejme – je, když takový chrchlající ignorant zazdí i narozeniny onoho svého potomka. Za to by se mělo trestat holí.

Mohlo by se zdát, že v tomto ohledu nejsme právě příkladní rodičové. Naše ratolest už působí nějakou dobu zanedbaně – a dokonce i ty narozeniny jsme zcela nehorázně opominuli.

Jistě, píšu o Severu – o tom Severu, který před měsícem oslavil páté narozeniny (oho, šťastné brzdy, jak říkává jistý pěvec!), o tom Severu, který už dobrého půl roku a spíše déle umírá na úbytě a pěstuje si spíš image archivu než deníku.

Píšu o Severu – a drze si nesypu popel na lebku.

Ono totiž ne vše je takové, jaké se zdá být, jak známo. Povrchy mohou mást, a to zvláště povrchy tvořené digitální texturou – ta, i přes to, že vábí svou interaktivností, je ve své virtualitě vlastně mrtvější a lživější, než cokoli hmatatelného.

Sever neumřel, na to je ve svých pěti letech opravdu vážně ještě děckem. Jen se stalo to, co se dalo očekávat – ti, kdo jej coby studentské médium tvořili, už krapet zestárli (no, zní to silně, ale tak hrozné to není – v jistém věku je stárnutí stále radostí) a studenty už sichrově či málem nejsou.

Dlouho a urputně jsme zvažovali, co s tím – trend slábnutí severských proudů byl zřetelný již před než rokem i dříve, nápad ovšem chyběl, nebo nechyběl-li („seženeme nástupnickou redakci, hurá!“), pak byl stejně fantaskní jako vzpomínka na fakt, že svého času jsme chrlili tři texty a více denně. Pustit ožvýkanou kachnu z mordy se nám ovšem rozhodně nechtělo: Sever je přece jen naše děcko!

A pak to přišlo. Byla to vlastně souhra náhod, jak už to tak v životě biologickém i elektronickém bývá, nicméně udála se – a v této chvíli se zdá, že byla a je poměrně šťastná. Skrývá v sobě silný a životaschopný projekt, který může – ba dokonce musí! – nadchnout.

V této chvíli je ve střevech Severu zdrsna kutáno, Tomáš pilně pracuje na jeho bratříčkovi. Sever je v personální narkóze, proto to zdánlivě definitivní ticho po pěšině. Sever ještě netuší, že mu připravujeme sourozence, který se v nejbližších týdnech narodí – sourozence, který se bude jmenovat Literárky Průběžně a jehož příbuzenství se Severem bude od pohledu zřejmé.

Může se samozřejmě zdát, že zrod nového deníku neřeší problém deníku starého. I toto zdání ovšem klame, neboť, jak je známo všem milovníkům Umberta Eca, každý plán je zastřešen nadplánem a vše souvisí se vším. Neodepisujte Sever. Je tu a bude tu. Dejte mu ještě chvíli čas – a znovu se naplno a napilno probudí. Už víme jak na to.

Kola se točí.